Je půl šesté a ještě sedím v práci. Dneska to bylo náročné… Pomalu začínám balit věci a přesouvám svou mysl do další denní etapy – návratu domů. Jejda, co zase budu vařit? Standardní otázka, která nás ženy provází celým životem. Ideální by byla polévka, je teplá, teď v zimě zahřeje, a slíbili jsme si s dcerou, že večer budeme jíst lehce.
Hned následuje další myšlenka alias zbožné přání – škoda, že to není již připravené, už jsem fakt unavená. Vždyť jsem si ale nedávno slíbila, že mou náctiletou dceru povedu k vaření. A že když se budu vracet pozdě, něco zkusí připravit sama. Hlavou mi rychle prolétne myšlenka na její pubertální řeči, které mě pravděpodobně čekají. Má to smysl? Není lepší to udělat sama?
Ale ne! Musí se to naučit. A musí pomáhat. Jdu na to. Sedám do auta a vytáčím její číslo.
První odezva na můj návrh je: „Ježiš néééé, já nevím jak.“ V domnění, že by ji to mohlo více bavit, navrhuji, že si může vybrat, jestli udělá polévku mrkvovou, pórkovou nebo dýňovou. „Tu nejjednodušší“ zní odpověd. Dobře, tak tedy pórkovou.
Po prvních instrukcích mě přeruší – „Pórek je to dlouhý zelený?“ Trochu zalapu po dechu, ale říkám si, že všechny začátky jsou těžký. Na instrukci, že má oddělit ten tmavě zelený konec mě odbude, že je to celý zelený. Hlavně klid. To dám, říkám si. Po etapě krájení, kterou vypadá, že zvládla dobře, dáváme druhý telefonát na vaření.
Musíš jíšku (to slovo samozřejmě nepoužívám, protože stejně neví, co to je) pořád míchat, ať se ti nespálí. Jakmile začne hnědnout, hned to zalij vodou, opakuji asi 3x, jelikož mi to připadá jako nejkritičtější bod procesu, který když se nepovede, jsme bez večeře.
Mami už to hnědne, vykřikuje do telefonu. „Zalij to rychle vodou.“ radím. „Mami pořád to hnědne“, opakuje. „Mami, už je to skoro černý….“. Křičím: „Zalij to tou vodou!!“ A málem u toho vjedu do auta přede mnou.
Při hlášce „Doprčic mami, spálila jsem si nohu“ si začínám s obavami představovat, co se v kuchyni asi děje.
Už parkuji před domem a zvědavě mířím domů.
A polévka je hotová! Je sice trochu hnědší, ale chutná dobře! Všechny začátky jsou těžké. Upřímně já na tom nebyla v jejím věku lépe…)
A Jak tedy správně UVAŘIT zeleninovou polévku?
Francouzi rozlišují, kromě klasického bujónu, dva druhy polévek. Jedné říkají potage a druhé velouté.
Potage je polévka z jednoho nebo více druhů zeleniny, které se vaří ve vodě a na konci vaření se zelenina rozmixuje. Pokud do polévky před koncem vaření nebo na konci přidáte mléko či zakysanou smetanu, mluvíme již o Velouté. Do velouté se také někdy přidává žloutek, ale pozor, to už je vyšší dívčí .)
Název Velouté možná pochází od slova velour, což znamená ve francouzštině samet (to je můj výklad J), protože polévka je po přidání mléka krásně sametová.
Je to jednoduché! Vyberte si vaši oblíbenou zeleninu (jednu nebo více druhů), oloupejte ji, nakrájejte ji na středně velké kousky. Přidejte cibuli, koření (např. bobkový list nebo petržel) a zalijte vodou. Osolte a nechte vařit, dokud zelenina nezměkne.
jak polévku zahustit
Na zahuštění můžete použít klasicky známou jíšku, ale přiznám se, že ji využívám jen zřídka – například u pórkové polévky, a to zahušťuji špaldovou mouku.
Další možností zahuštění polévky je využití brambor (stačí úplně jen jedna brambora na hrnec polévky, kdy ji vaříte s ostatní zeleninou) nebo jiné druhy zeleniny, jako celer, cuketa nebo dýně. Místo brambory můžete také použít sladký batát.
JAK POLÉVCE DODAT VÝRAZNĚJŠÍ CHUť
Pokud chcete, aby měla polévka výraznější chuť, můžete přidat zeleninový bujón v kosce. Ale tady doporučuji nešetřit a koupit si bio bujón, vyhnete se tak glutanátu. Zeleninový bujón používám dost často a nic jím nezkazíte.
Pro milovníky výraznějších chutí (jako bývají naše drahé polovičky) začíná být polévka atraktivní přidáním:
- Chili
- Slaniny
- Zázvoru
- Sójové omáčky Tamari
Pokud nebudete chtít slaninu přidat na začátku k osmažené cibulce, můžete si plátky slaniny orestovat vedle na pánvičce. Slaninu nebo šunku pak ponechte stranou a do pánvičky vlijte trochu vody z polévky, zamíchejte a vlijte zpět do polévky. Krásně ji to ovoní.
Chili vločky je možné také přímo orestovat s cibulkou, ale pokud máte doma děti, je možná lepší přidat chili papričky až na závěr do vyvoleného talíře.
Sójová omáčka Tamari (prosím, žádné Magi..) přinese polévce slanější (proto přidávejte s pevnou rukou) a výraznější chuť. Doporučuji ji k polévkám ze sladší zeleniny, například do dyňové.
Zázvor do polévky je skvělá varianta k chili papričkám. Čím výraznější chuť zázvoru budete chtít ponechat, tím později jej do polévky přidejte. Pokud budete plévku druhý den ohřívat, možná vás překvapí, že ostřejší chuť vymizela. Klidně přistrouhejte znovu trochu oloupaného zázvoru a krátce povařte.
Nebojte se těchto pomocníků, kteří přesvědčí stolovníky, že i zeleninová polévka může být dobré jídlo…
JAK POLÉVKU ZJEMNIT
Mléčné výrobky dodávají zeleninovým polévkám neuvěřitelnou jemnost. Přidávejte je ale až ke konci. Ideálně doprostřed talíře kápněte lžíci zakysané smetany, mascarpone nebo „panáka“ mléka. Pokud používáte mléko sójové, hodí se do polévky úplně stejně a bude pravděpodobně lépe stravitelnější.
A kdyby jste chtěli polévce dát slavnostní kabát, stříkněte doprostřed talíře před naléváním kopeček šlehačky!
No a nezapomínejme na sýry, ty dokáží s polévkou udělat úplné divy. Například čerstvý kozí sýr zamíchaný do chřestové polévky nebo parmezán v cuketové vytvoří nezapomenutelný zážitek!
No a blížíme se do finále aneb
JAK POLÉVKU ZKRÁŠLIT K OBRAZU STRÁVNÍKŮ
A tak, jako se dává odsouzeným před smrtí právo na poslední přání, dejme i polévce, před tím, než zmizí v našich útrobách, možnost zazářit v našich očích!
Pro poslední učesání, které pohladí kromě chuťových pohárků i oči, můžeme polévku posypat například nakrájenými bylinkami, jako pažitka, petržel nebo koriandr, semínky nebo na drobno nasekanými ořechy.,
100% TIP, který vám zaručeně pomůže přesvědčit malého odolávajícího člena rodiny!
Přidejte do polévky smažené kuličky. Prodávají se i ve zdravé formě v obchodech zdravé výživy .)
Jak vařit zdravě a pochutnat si na tom? To mne naučila Francie a já to ráda ukážu i vám!